probíhá výpočet, čekejte prosím...

bezpečnost na cestě

úvodem

Řecko - KavalaKaždý řidič má svůj způsob jízdy, každý má jinou povahu a každý jinak řeší vzniklé krizové situace. Na tomto místě se pokusíme uvést několik bezpečnostních pravidel, kterými se řídíme my a která určitě přispívají k naší bezproblémové jízdě a průběhu dovolené. Každý se na dovolenou těší, ale je nutno zachovat chladnou hlavu a být neustále obezřetný, zvláště v cizím, nám neznámém prostředí. Při tvorbě této stránky jsme vycházeli z vlastních zkušeností, znalostí (já absolvoval cestu 11x, Mirin jednou v r. 2006) a dalších pramenů, včetně našich médií, která tuto problematiku tak ráda probírají. Kriminalita nezná hranic, a proto zde uvádíme všechny možné druhy, se kterými se setkávají řidiči ze všech koutů světa. Jsme toho názoru, že pokud "víte", lze se snáze vyvarovat některým chybám vedoucím k různým neštěstím, či ztrátám. Pokud tedy nechcete žít v omylu a říkat si "mně se to stát nemůže". Já říkám omyl! Když budete v nesprávnou chvíli na nesprávném místě, může cokoliv potkat i Vás, ale minimalizace dopadů těchto situací není většinou zase tak těžká a většině problémů se dá i hodně předcházet.

Níže je tedy uvedeno pár zkušeností, kterými se řídím já. Je jen na Vás, co si z toho vyberete. O Balkáně se říká, že je nebezpečný, ale pletl by se ten, kdo by si myslel, že mé "krizové" zkušenosti pochází jen z cesty do Řecka. Ne! Tyhle střípky jsem - až na vyjímky - posbíral z cest po České republice. Ale jak říkám, kriminalita nezná hranic a já - vzhledem ke špatné pověsti části balkánského poloostrova - nevidím jediný důvod, proč by se něco podobného nemohlo stát kdekoliv a kdykoliv.

Bezpečnostní přestávky

Druhý řidič na tuto cestu je jistota, ne-li nutnost. U mně plní úlohu druhého řidiče většinou moje partnerka, a tak ji nechávám řídit převážně na dálnici (raději vždycky připomínám, že má dnes těžší auto :-).

Přestávky na odpočinek neplánuji, stavím, když je potřeba, ale k zastávkám volím vždy velké pumpy, restaurace nebo nebo u jiných objektů, kde je velký pohyb osob a vše je v noci řádně osvětleno. Od auta se nevzdaluji nebo jej hlídá zbytek osádky. Když jdou mé dámy na toaletu, snažím se je mít i přesto, že zůstávám u vozidla "na dohled". Zásadně nestavím na opuštěných parkovištích a jiných podobných místech. Pokud musím v "krizové situaci" k zastávce volit místa opuštěná (např. partnerka musí stůj co stůj na WC...), nechávám nastartovaný motor, sedím za volantem a osádka se nesmí vzdalovat od auta.

Přes veškerou snahu dělat přestávky na místě bezpečném (např. velké BČS) se může stát, že zde potkám žebrající lidi (např. Rumuny), kteří se snaží navázat kontakt za účelem prodeje - směny peněz či "výhodného" prodeje zboží, např. zlata a stříbra. Tyto lidi slušně, ale rázně odmítám a byť jsem u auta, zamykám. Existuje mnoho možných variant - koupě falešného zlata, neplatných starých bankovek, či jen chtějí svým zájmem o Vás odlákat Vaši pozornost a za zády vykrást auto. Odmítám i možnost umytí oken, nic takového! Pokud se mi toto stalo, stačilo říct několikrát "NE!" a byl pokoj.

Pozor - v Řecku NE znamená ano, tam doporučuji říkat "OCHI" nebo "NO", - i když jsem se tam s popisovaným případem zatím nesetkal.

Únava za volantem

Mýtnice SrbskoMikrospánek, neboli tzv."šlofík" za volantem je při této cestě skutečný problém. Málokdo jezdí pravidelně takovou dálku. Například, aby řidiči autobusů splňovali bezpečnostní normu na tuhle cestu bez zastavení na odpočinek, musí jezdit tři (to mám přímo od nich). Mám naštěstí práci, jejíž náplní je i profesionální řidič, a když slyším od lidí, jel jsem to 19 hodin...jel jsem to 22 hodin... běhá mi mráz po zádech! Proč? Nač spěchat, nač si něco dokazovat? Když pojedu na jeden zápřah, riskuji, že usnu. Nejdřív mě začnou pálit oči, což sice může být i od větráku, ale může to být i předzvěst únavy. Pak se začne chvilkami rozostřovat vidění a následuje delší mrkání, to už je zle a blízko k maléru!!! Nastává nejtěžší moment na cestě k vysněné dovolené - rozpoznat krizi, okamžitě se rozhodnout a zastavit. Stejně Vám nic neuteče a nic nedoženete (v tom horším případě se štastným koncem to můžete také dospat v některé z nemocnic pozn. Mirin).

Mám štěstí, že díky častým nočním jízdám se už znám, žiju se sebou už čtyřicet let :-)) a mám docela velkou praxi. Přesto podle svých zkušeností vše beru tak, že pojedu-li na jeden zápřah, byť se budu za volantem střídat s přítelkyní, přijedu tak utahaný, že zbytek dalšího dne minimálně prospím. O velkém riziku usnutí, zejména ve druhé části cesty ani nemluvě! Na sedadle spolujezdce se za jízdy nevyspím, snad mi to nedovoluje strach z řidičského umění partnerky :-)). Když ale při projevu únavy zastavím a vyspím se, dojedu sice déle, také unavený, ale druhá část cesty není tak riskantní. Také vím, že budu použitelný doma do dalšího dne. Letos jsem se opět v klídku prospal na BČS v Maďarsku (místo vždy pečlivě vybírám z hlediska bezpečnosti). Nevěřte tomu, že když se dva budete střídat a pojedete non-stop, vyhnete se nebezpečí mikrospánku - ten druhý na sedadle spolujezdce je pořád součástí osádky vozidla a jeho "odpočinek" není takový, aby se necítil unaven.

Další epizodou je spící spolujezdec. Svého spolujezdce si vzhledem ke způsobu mé jízdy, obsahující pauzu se spánkem, "snažím (leč marně) cvičit" tak, aby byl součástí osádky vozidla, trochu bavič a moje kontrola zároveň. No, nějak se mi to nedaří, zejména u mé přítelkyně. Ona nespí, depáák :-)), ale proč má sakra pořád zavřený oči :-))). Dobré zkušenosti mám, když jsme jezdili ve čtyřech. Zadní dva odpočívali, přední "makali". Pak se střídalo. Znám ale člověka, který zase tvrdí, že špatný spánek je horší než žádný. Dle mého názoru záleží více na správné délce spánku. Každý jsme holt jiný a vše je věcí individuálních fyzických a psychických vlastností jedince.

Je tedy jen na Vás, jak se rozhodnete a odhadnete své schopnosti. Když přeceníte síly, může to být naposled! Nestraším, to je realita! Jeden TV pořad BESIPu tvrdí, že auto je zbraň. Plně souhlasím, tuto zbraň můžete svoji neuvážeností obrátit i proti sobě, svým blízkým a přátelům. Buďte proto opatrní, budete stovky - tisíce kilometrů daleko od domova, což Váš případný problém nebo neuvážené jednání situačně jen zhorší.

Policisté a doprava

Striktně dodržuji dopravní předpisy a veškerá omezení. Týká se to zejména dodržování rychlostí. Všude mají většinou pistolové radary a měření rychlostí je v některých balkánských státech místní kolorit, jak přijít k nezdaněným penězům. Není vyjímkou, že policejní hlídky leckdy měří rychlost po pár kilometrech za sebou. Zejména v Bulharsku jsou až nepřirozeně omezené rychlosti na 40-60 km/h v úsecích, kde by se dalo jet třeba 200. Tyto úseky jsou dlouhé, opakované a velmi nepříjemné (možná úmyslně, kdo ví...). Pokud však neudržíte nervy na uzdě, věřte, že příjdete o peníze za pokutu! Dodržovat omezení rychlostí se vážně vyplatí! Musím však dodat, že pouze jednou (z těch několika desítek jízd a stovek potkaných radarových kontrol) jsem byl falešně obviněn hlídkou policie z vyšší rychlosti. Tohle byla vyjímka. Policisté si nemusí většinou vymýšlet, mají hodně skutečných hříšníků, vzhledem k opakovaným a dle mého názoru často zbytečným omezením rychlosti. Vyplácí se mi pouštět rychlejší vozidlapřed sebe, ty pak policisté zastaví a já jedu dál. :-))

Při návratu z dovolené 2004, asi 25 km před maďarskými hranicemi jsem jel lážo-plážo (100 km/h) a vesele se bavil s přítelkyní. Začínal soumrak, slunce zapadalo a já koutkem oka zaregistroval dvě stojící auta pod nadjezdem (kde se údajně nesmí stát) a čtyři civilní muže u nich. Dva z nich, když jsme je míjeli, sedli do auta a jeli na námi. Asi o 5 km dál nás zastavila hlídka srbské policie, (u Subotice, měli zakryté spz, bez identifikačních čísel). Policista mi ukázal "pistolový" radar se skoro nečitelným displejem a číslicí 165 km/h (bez data a času). Prý jsem překročil povolenou rychlost. Společně s námi zastavili i ono civilní vozidlo, které za námi od zmiňovaného nadjezdu vyjelo. Policisté uváděli, že to jsou "nezůčastnění svědci", kteří dosvědčí, kolik jsem jel. Z toho jsem pochopil dvě věci: Ta lepší zpráva zněla, že už tady zřejmě nemají tak jednoznačně policisté bez svědků "vždy pravdu". Ta horší, že jsem měl smůlu "a poprvé kápl na ty špatné". Také jsem v tom okamžiku pochopil, že Ti "civilisté pod nadjezdem" vlastně sledovali cestu a tipovali cizince se silným autem, které by odpovídalo rychlosti "v paměti radarové pistole". Pak už jim jen stačilo vyrozumět hlídku před námi, že kořist je na cestě. No, byl to můj první a doufám i poslední špatný zážitek za mého osmiletého cestování tímto krajem. Od té doby sleduji auta, která by se za mnou "rozjela". Vždy zpomalím na minimum a pouštím je před sebe, nebo se plížím i s potencionálním "práskačem v zadku" rychlostí "závodního šneka" a hlídám zpětné zrcátko, aby mě nesejmul někdo rychlejší.

Při cestě po Srbsku, Makedonii ale i Řecku se snažím maximálně předvídat (je to jiný kraj, jiný mrav :-)). Zejména v Srbsku a Bulharsku je většinou špatný vozový park. Můžete zde potkat na silnici velmi často neosvětlené vozidlo ale i osla (což u nás sice taky, ale ten v ČR sedí za volantem). Tam však chodí s jezdcem nebo neosvětlenou károu po silnici. Vzhledem k tomu, že dodržuji striktně rychlosti, musím si hlídat "zadek" aby mě "nesejmuli" ti, co mají na zaplacení pokuty a rychlosti nedodržují. Také velký pozor na řidiče kamionů - zejména Bulhaři jsou zpravidla velmi bezohlední. V Řecku pak dle mého názoru převládá nekázeň řidičů, zejména malých motocyklů v letoviscích, ale i zde můžete potkat často auta, patřící více do muzea nebo na vrakoviště v tomu odpovídajícím technickém stavu - zejména osvětlení.

S policisty se nehádám, neboť mají v cizině větší postavení a možnosti než u nás - mohl bych skutečně narazit (vyšší pokuty, zabavení pasu a následné projednání přestupku před soudem atd.).

Celníci a hranice

Někdy bývá značení na hraničních kontrolách dost nepřehledné, nejsem-li si jist, raději stojím a čekám na pokyny celníků. Na hranici předkládám v ruce všechny doklady (pasy, zelenou kartu, doklad o zapůjčení vozidla, OTP...) tak, aby si celník sám vybral (předcházím tak komunikaci v cizím jazyce a zbytečnému zdržování).

Mirin: Já jen doplňuji - stalo se mi na srbsko - maďarských hranicích, že jsem zastavil u pasové kontroly, vše proběhlo s úsměvem a ještě mi maďarský celník poradil, kde koupím dálniční známku. Poděkoval jsem mu a lehce se rozjel směrem k Moravě, jenže najednou za mnou řev, jak když útočí celá uherská horda - zastavil jsem a přiskočil ke mně mladík v černým tričku a kalhotách, za pasem bouchačku, nijak neoznačen. Ječel po mně cosi v rodné řeči, čímž se bavila celá osádka vozu a já se pomalu loučil se životem, protože jsem měl strach, že mě snad odpráskne. Opakoval slovo ŠTOP a já pochopil, že jsem měl asi zastavit na odbavení (prohlídku kufru). No nic, vystoupil jsem, a začal se slušně omlouvat anglicky. Musel jsem otevřít kufr, ale když se z něj vysypala půlka obsahu v prostoru celnice, zakroutil hlavou a mávl rukou se slovy: "čeky muj kamarat, jinak pokuta moc forint, prište štop !!". Evidentně jsem nedodržel výše uvedenou radu a dobře mi tak.

Ochrana před krádežemi

Peněžní hotovost mám rozdělenou na více částek, v peněžence mám jen nezbytnou částku potřebnou na cestu, ostatní peníze mám schované různě v autě. Ne, neschovávám je před celními úřady, ale před lidmi "se špatným úmyslem - potencionální typaře". Pokud někde platím, vidí v mé peněžence, že jsem "sociálně slabý". V této souvislosti mě napadá, že kdybych se zbláznil a vezl do Řecka vyšší částku peněz, přesahující povolené množství pro daný transferovaný stát, tak zejména v Srbsku musím na hranicích při vjezdu, tuto částku uvést k zapsání do pasu. V opačném případě by mi hrozilo, že na výjezdu by mi nepřiznanou finanční částku zabavili (více na stránkách MZV ČR »). Pro rok 2005 - např. Srbsko - mělo stanoveno limit pro převoz peněz bez přiznání na celnici do 2000 €. Někde jsem ale četl, že se jedná spíš o toleranci do uvedené částky, než o limit stanovený zákonem. Zřejmě by se měla přiznávat veškerá hotovost - přesněji jsem to nikde nenašel, a tak nevím, co platí. (No, stejně tolik peněz nikdy nevezu, ale bylo úsměvné, že jednou PŘI NÁVRATU Z DOVOLENÉ se mě na výjezdu ze Srbska ptal jeden z celníků, kolik EUR vyvážím... asi vypadám hogo-fogo, ale spíš to vypadalo... no, z jeho strany přinejmenším naivně... :-))

Pozor bych také dával v případě, že bych měl "nedej bože" defekt pneumatiky a musel ji měnit za rezervu. Jakmile bych byl sám a vyndal vše potřebné pro opravu, zamknul bych vůz. Vždy je tu nebezpečí, že zatímco se věnuji opravě, někdo jiný mi z druhé strany auto vykrade. Pokud se mnou někdo je, tak samozřejmě hlídá a auto stačí ho při přiblížení cizí osoby zamknout. Nedávno u nás byla v televizi zveřejněna trestná činnost pachatelů, která spočívala v natipování odpočívajícího movitého motoristy na benzince, kterému zde propíchli kolo u auta. Tito řidiči s poškozenou pneumatikou odejeli z benzinky sledovaní pachateli, a když poškozená pneumatika pozvolna "vypustila duši", muselo vozidlo zastavit a dotyční pachatelé pak vytipovaného řidiče okradli. I proto je vhodné si hlídat své auto při zastávkách a nevzdalovat se od něj mimo dohled. Jeden musí na wc a druhý hlídá, pak se vystřídají. Auto pokud možno nikdy nenechávejte mimo dozor.. Poškození pneumatiky je velmi nenápadné. Pokud se musíte už vzdálit mimo dohled auta (jedete třeba sám), udělejte si dostatečnou časovou rezervu před odjezdem, aby jste zjistili, že je vše v pořádku. Zdá se Vám to paranoidní? No to bude jen do té doby, než to zažijete..

Ve svém vozidle mám namontovaný nestandartní zabezpečovací systém, který se zapíná okamžitě po vypnutí motoru (něco na způsob skrytého vypínače). Pokud by se stalo, že by někdo chtěl moje klíčky od auta, klidně mu je dám... a že nenastartuje?? šmarjáááá auto se mi porouchalo. :O)))

Vždy zakrývám dekou horní část ložného prostoru kufru, aby nebylo zadním oknem vidět, co vezu. V Itálii mě domorodci upozorňovali, že když zastavím - byť budu v autě - může přijet motocykl, ozve se rána a pak: okno pryč, viditelné věci fuč. Obdobnou zásadou se řídím i v případě, že někde parkuji a vzdaluji se od auta. Nikdy nenechávám věci vyšší hodnoty nebo věci naznačující, že by v nich mohlo něco být, "vystavené" ve vozidle. Toto je velké lákadlo pro zloděje. Už jen položená taška na sedadle naznačuje zloději, že neodejde s prázdnou. Já proto vše ukládám do kufru, mimo zraky zvědavců. Také jsem se setkal v ČR s tím, že kamarád měl odnímatelný panel od autorádia a schovával jej pod sedačkou ve vozidle. Zloděj to ale předpokládal (málo lidí to nedělá podobně), a když viděl autorádio bez panelu, vnikl do vozidla, toto prohledal, a když našel panel, autorádio odnesl. Pokud se pojedete autem koupat, nechávejte jej na dohled, protože i zloději ví, že v něm máte uloženy přinejmenším doklady.

Dalším způsobem, jak se pokusit zastavit jiné (často to potkáte i na našich silnicích) jsou předstírané poruchy vozidel cizozemských turistů. Tito "turisté" se Vás snaží zastavit se žádostí o pomoc při opravě porouchaného vozidla, a pak Vám najednou začnou třeba nabízet "zlato" či jiné pochybné předměty, výměnou třeba za Váš benzin (tady existuje spousta variant jak Vás okrást, tak pozor).

Další krizové situace

Další bod článku o bezpečnosti bude tvořen mým zamyšlením nad krizovými situacemi SE KTERÝMI SE SETKALI JINÍ autoturisté. O Rumunsku jsem podobné věci již slyšel a osobně bych tudy nejel a nikdy nepojedu (já taky ne! pozn.: Mirin). Řešení popisovaného případu (obstoupivších mladíků kolem auta a ťukání na sklo kamenem s vymáháním peněz)? No, určitě bych zkusil rychle vycouvat, již při přiblížení oněch mladíků a projet později (protože jsem už něco podobného zažil v Itálii). Nicméně chápu, že každý nepozná lumpa na první pohled, a tak pisatelem zmiňované získání času umělým protahováním hledáním peněz, dobře uzamknut v autě a po uvolnění cesty ujet, se v daném případě vyplatilo, takže to lze považovat za úspěšné řešení krizové situace podpořené zdárným vyzkoušením v praxi. Kdyby nebylo vyhnutí, asi bych řešil problém "baseballovou pálkou" vytaženou zpoza sedačky místo očekávaných peněz a přitom velmi přesvědčivě zahrát strachem šíleného turistu, který si chce dát jejich mozek k večeři... Proč? Jsem povahy, která se jen tak lehce nevzdává (narozen ve znamení býka :-)). Proto bych alespoň zpočátku zkusil blafování, v němž bych předvedl, že jsem vážně rozhodnut jim ublížit, což zatím nikdo v obdobných situacích na mně nepoznal... Toliko má teorie, protože článek je článek a v reálu by mě zajímalo pro mé rozhodnutí ještě několik dalších informací, proto zůstávám jen u teoretické úvahy eventuálního posledního řešení, zohledňujícího mé fyzické dispozice, "bojové" zkušenosti opepřené bohatou bezpečnostní praxí, což každý nemá. Tato má poslední varianta, ale vyjma možnosti zdárného zahnání útočníků, přináší i vcelku vysoké riziko vězení v dané zemi za ublížení na zdraví "chudáčkům" zlodějíčkům (pokud by selhalo ono blafování), či vlastního pobytu v nemocnici (pokud budou lepší) potažmo na hřbitově (pokud budu horší. :-))

Promiňte, stále se bavím a to i černým humorem a nejsem si zcela jist, zda jsem nezabředl do "baseballových" podrobností také kvůli tomu. Ne, nepleťte se, nejsem takový tvrďák. Někdy se rozpláču sotva uvidím některé politiky. :-)) Ale teď zas vážně! Na shora uvedeném odkazu pisatel správně podotýká, že uzamknutím při jízdě v autě, můžete znesnadnit své vyproštění v případě nehody.

V Itálii mé vozidlo také jednou takhle obstoupili snědí hoši, když jsem stál zablokovaný ostatními auty na křižovatce rušného města, kde nás zastavila červená na semaforu. Vycouvat se nedalo a uvedení hoši se mi snažili "jakoby" umýt přední sklo a tím si vynutit peníze. Naštěstí můj spolujezdec bleskově zareagoval a stačil uzamknout centrálem všechny dveře a tím i mě :-)) (jeden z dotyčných mladíků hned zkoušel moje dveře otevřít a vsedě za volantem by se mi s dotyčným blbě vyjednávalo). Já jsem hned zuřivě gestikuloval, že umýt sklo nechci a pustil jsem stěrače, které znemožnily další šmudlání okna... Tenkrát se naštěstí kolona včas hnula a my s ní. V uvedeném okamžiku byla naším dalším štěstím i uzavřená okna, neboť jsme měli klimatizaci.

Dalším, sice málo pravděpodobným problémem při cestování autem, známém spíš z akčních filmů než z praxe, se jeví zastavení u nafingované dopravní nehody. Otázka zní - je to skutečná nehoda nebo může být fingovaná a dotyční mě chtějí zastavit a třeba okrást? No, pokud bych přijel k dopravní nehodě, zastavil bych v dostatečné vzdálenosti od místa, a když neuvidím hned něco podezřelého - připraven vycouvat, za volant bych pustil svoji polovičku. Sám bych pak šel zjistit co se děje (neboť člověk musí vzít na vědomí i případný trestní postih za neposkytnutí pomoci obětem nehody, při neopodstatněném ujetí z místa a pouhé dohady o Vaši bezpečnost nic neospravedlní, tomu věřte). Úkolem mé "polovičky" by, v případě teoreticky možného nahrání dopravní nehody, bylo ujet a přivolat mi pomoc. V opačném případě by ke mě mohla přijet teprve tehdy, až bych jí dal přesně smluvené znamení třeba mobilem, že je vše vpořádku. Pokud tento přesný signál nedám, musí odejet i kdybych se stavěl třeba na hlavu a snažil se ji jiným způsobem (než předem domluveným) jakoby přivolat! Tady vycházím z předpokladu, že někdo chce naše věci či auto, ne mě (snad se ve svém úsudku nespletu a pokud jo, myslím že mi to už bude moci být v dané chvíli jedno). Já na moji "starou", podle pokynů lumpů od nastražené nehody mával a že mi ujela? Nemohu přeci za to, že je to zbabělá ženská no nééé :-)) možná o důvod míň, proč se mi mstít.

Potencionálním nebezpečím, se kterým se měla údajně jedna turistka v Bulharsku setkat, může být signalizace z cizího auta, že její auto má poruchu (někdo na cestě nezůčastněný měl zájem, aby zastavili - proč, se můžeme jen domnívat). Jezdím dost dlouho, abych zjistil, zda s vozidlem něco mám, či nikoliv. Rozhodně bych na takový "cizí" neopodstatněný popud nezastavoval a vozidlo zkontroloval až na bezpečném místě - bylo-li by vůbec třeba. Následoval by obvyklý pohled na přístrojovku, za vozidlo, zda nekouříme, pohyb volantem zda "neplavem" a pryč. Dotyčná turistka tenkrát také nezastavila, připojila ke slovenskému autobusu a pronásledovatelé ji nechali být. Jen by mě zajímalo, zda tenkrát jela ve dne nebo v noci (kdy já chrním na přechodu - za tmy v Bulharsku ani ránu - má pověra. :-)) Ale jak říkám, v tomto oddílu se pohybuji i na "tenkém ledě" čistě teoretického řešení, co bych dělal kdyby... Nicméně přemýšlím předem, považuji to za předpoklad úspěchu. Rady nedávám, ale tady přesto jedna je, přemýšlejte s předstihem také (nejen v cizině, ale i u nás), neboť štěstí přeje zejména připraveným...

Závěrem...

Přivítáme jakékoliv Vaše poznatky a upozornění na možná rizika či nebezpečí, která Vás za volantem KDEKOLIV potkaly, nebo se staly třeba Vašim kamarádům. Ne, není účelem být "po každém boji generál", či mít obavu z nějakého zesměšňování nebo jiných problémů. Je ale účelné hledat "na příkladech" možná řešení, upozornit ostatní a přinejmenším onoho potencionálního protivníka zbavit výhody překvapení. A ještě jedna věc: Když takhle jedu neznámou zemí, kterou pro mě balkánský poloostrov bezesporu i přes dlouholeté zkušenosti je, vždycky mě potěší, když mi čeští turisté odpoví "na pozdrav".. Tím, že své krajany v těchto končinách zdravím, dávám i já najevo, že jsem zde a že jsem připraven v případě nouze jim pomoci. Nevím jestli jsem to přesně vystihnul, ale myslím, že vzájemná podpora by měla být pro nás cestovatele (trochu dobrodruhy :-) samozřejmostí...

autor: Pavel

autor stránky: Mirin

poslední­ aktualizace: 20.11.2011

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace